Pančáková má třetí zlato a cítí perspektivu: Dravé mládí nám svědčí

Pančáková má třetí zlato a cítí perspektivu: Dravé mládí nám svědčí

Práce je teprve na začátku, ale restart ženského inline hokeje se povedl. Mohlo být letos lepšího důkazu než zlatých medailí z Argentiny? České hokejistky navázaly na sbírku z dřívějších let, mistryněmi světa se staly potřetí v historii. A dosavadní kapitánka Věra Pančáková to tentokrát všechno řídila ze střídačky. I když...

...i když jí to zkrátka nedalo. Do Rosaria si vzala výstroj a jakmile bylo v klíčových chvílích potřeba pomoci přímo na ploše, šla do hry. Ale její hlavní role v celém ročníku spočívala v práci trenéra a mentora, hokejistky nad sebou měly autoritu i kamarádku zároveň. Ženská inline reprezentace slavila zlato už v roce 2008 v Düsseldorfu a o dva roky později na domácí půdě v Berouně. I proto si mohla Věra Pančáková po letošním titulu v Rosariu s chutí zařvat: Vítej, zlatý hattricku!

Být první na světě se asi nikdy neomrzí, že?
Já mám to štěstí, že jsem to za sportovní kariéru zažila už potřetí. Člověk si myslí, že teď je to nejkrásnější, ale s každým týmem je to nové a báječné. Myslím, že to nikdo nečekal. Neměly jsme papírové kvality jako v letech minulých, ale důležitější je mít tým, který drží pohromadě.

Cítíte, že jste letos přitáhly k inline hokeji hodně nových hráček?
Před dvěma lety jsme si řekly, že inline znova rozjedeme. Tak jsme se do toho obuly. A je fajn, že díky soutěži se staršími žáky se k našemu sportu natáhly mladé holky, perspektivní do budoucna. Máme další dvě tři lajny do osmnácti let, které určitě v budoucnu vytvoří skvělý tým.

Do Argentiny člověk nelétá každý den. Jak jste se dokázaly s tak dalekou cestou popasovat?
Bylo to dlouhé cestování a v Argentině je všechno jiné. Jiné zvyklosti, jiná kultura, jiné jídlo, jiný vzduch. Ale myslím, že jsme se všichni dobře zadaptovaly a s klukama se vytvořila skvělá parta. Všichni se podporovali navzájem, jak trenéři, vedení, tak holky a hráči. Povedlo se to výborně a jak šlo ten týden zakončit líp, než dvěma zlatými medailemi? Navíc když pak chlapi přidali třetí.

Pro vás osobně byl letošní rok přelomový. Z role kapitánky národního týmu jste se přesunula do role trenérky, byť jste v klíčových zápasech taky naskočila na plochu. Jak sama sebe hodnotíte?
Myslím, že sama sebe nemůžu hodnotit. Ale asi mluvím za sebe i za holky, že jsme utvořily skvělou partu. Díky tomu, že se známe z let minulých z ledu i z inlinové plochy, nám to fungovalo skvěle. Pomáháme si navzájem. Když máme nějaké názory nebo problémy, řešíme je všichni špolečně. Řekneme si pro a proti, vymyslíme, co dál.

Velký věkový rozdíl v týmu nebyl vůbec ke škodě, že?
V některých zápasech, třeba ve skupině proti Španělkám, byly mladé holky nervózní. Ještě neměly tolik zkušeností, musely se kousnout a vzaly to za ně starší hráčky. Ale zase jindy bylo vidět, že to dravé mládí nám pomáhá, svědčí a je schopné rozhodnout zápas.

Souhlasíte, že turnaj se vám povedl hlavně v tom směru, že jste se s každým zápasem zlepšovaly?
Určitě! Měly jsme na mistrovství hráčky, které třeba tři čtyři roky nehrály, a naopak některé úplně nové. Tým se s každým zápasem poznával líp a líp, sehrával se. Naštěstí jsme měly skupinu, ve které jsme se mohly pomalu rozehrát. Výkon se s každým zápasem stupňoval.

Vyvrcholilo to skvělým představením proti favorizovaným Spojeným státům. Pomohlo vám těsně před finále vidět juniory, jak slaví zlato?
Měly jsme dostatečně zkušené hráčky, které se od toho oprostily, koncentrovaly se na svůj zápas a svůj výkon. Nedá se to srovnávat. Kluci měli jinou soutěž, my měly jinou soutěž. Holky měly fokus na zápas a chtěly jít střídání po střídání za svým cílem.

Jak důležitá pro vás byla brankářka Petra Šmardová?
Šmarda výborně odchytala celý turnaj, důležité zápasy. I ve svém věku je v nejlepší formě. Všichni soupeři si na ní vylámali zuby. Táhla nás s Kačkou Mrázovou, jako novým kapitánem, a byl z toho skvělý tým.