Pančáková má třetí zlato a cítí perspektivu: Dravé mládí nám svědčí
Práce je teprve na začátku, ale restart ženského inline hokeje se povedl. Mohlo být letos lepšího důkazu než zlatých medailí z Argentiny? České hokejistky navázaly na sbírku z dřívějších let, mistryněmi světa se staly potřetí v historii. A dosavadní kapitánka Věra Pančáková to tentokrát všechno řídila ze střídačky. I když...
...i když jí to zkrátka nedalo. Do Rosaria si vzala výstroj a jakmile bylo v klíčových chvílích potřeba pomoci přímo na ploše, šla do hry. Ale její hlavní role v celém ročníku spočívala v práci trenéra a mentora, hokejistky nad sebou měly autoritu i kamarádku zároveň. Ženská inline reprezentace slavila zlato už v roce 2008 v Düsseldorfu a o dva roky později na domácí půdě v Berouně. I proto si mohla Věra Pančáková po letošním titulu v Rosariu s chutí zařvat: Vítej, zlatý hattricku!
Být první na světě se asi nikdy neomrzí, že?
Já mám to štěstí, že jsem to za sportovní kariéru zažila už
potřetí. Člověk si myslí, že teď je to nejkrásnější, ale s každým týmem je
to nové a báječné. Myslím, že to nikdo nečekal. Neměly jsme papírové kvality
jako v letech minulých, ale důležitější je mít tým, který drží pohromadě.
Cítíte, že jste letos přitáhly k inline hokeji hodně
nových hráček?
Před dvěma lety jsme si řekly, že inline znova rozjedeme.
Tak jsme se do toho obuly. A je fajn, že díky soutěži se staršími žáky se k našemu
sportu natáhly mladé holky, perspektivní do budoucna. Máme další dvě tři lajny
do osmnácti let, které určitě v budoucnu vytvoří skvělý tým.
Do Argentiny člověk nelétá každý
den. Jak jste se dokázaly s tak dalekou cestou popasovat?
Bylo to dlouhé cestování a v Argentině
je všechno jiné. Jiné zvyklosti, jiná kultura, jiné jídlo, jiný vzduch. Ale
myslím, že jsme se všichni dobře zadaptovaly a s klukama se vytvořila
skvělá parta. Všichni se podporovali navzájem, jak trenéři, vedení, tak holky a
hráči. Povedlo se to výborně a jak šlo ten týden zakončit líp, než dvěma
zlatými medailemi? Navíc když pak chlapi přidali třetí.
Pro vás osobně byl letošní rok
přelomový. Z role kapitánky národního týmu jste se přesunula do role
trenérky, byť jste v klíčových zápasech taky naskočila na plochu. Jak sama
sebe hodnotíte?
Myslím, že sama sebe nemůžu
hodnotit. Ale asi mluvím za sebe i za holky, že jsme utvořily skvělou partu.
Díky tomu, že se známe z let minulých z ledu i z inlinové plochy,
nám to fungovalo skvěle. Pomáháme si navzájem. Když máme nějaké názory nebo
problémy, řešíme je všichni špolečně. Řekneme si pro a proti, vymyslíme, co dál.
Velký věkový rozdíl v týmu nebyl
vůbec ke škodě, že?
V některých zápasech, třeba
ve skupině proti Španělkám, byly mladé holky nervózní. Ještě neměly tolik
zkušeností, musely se kousnout a vzaly to za ně starší hráčky. Ale zase jindy
bylo vidět, že to dravé mládí nám pomáhá, svědčí a je schopné rozhodnout zápas.
Souhlasíte, že turnaj se vám
povedl hlavně v tom směru, že jste se s každým zápasem zlepšovaly?
Určitě! Měly jsme na mistrovství
hráčky, které třeba tři čtyři roky nehrály, a naopak některé úplně nové. Tým se
s každým zápasem poznával líp a líp, sehrával se. Naštěstí jsme měly
skupinu, ve které jsme se mohly pomalu rozehrát. Výkon se s každým zápasem
stupňoval.
Vyvrcholilo to skvělým
představením proti favorizovaným Spojeným státům. Pomohlo vám těsně před
finále vidět juniory, jak slaví zlato?
Měly jsme dostatečně zkušené
hráčky, které se od toho oprostily, koncentrovaly se na svůj zápas a svůj
výkon. Nedá se to srovnávat. Kluci měli jinou soutěž, my měly jinou soutěž.
Holky měly fokus na zápas a chtěly jít střídání po střídání za svým cílem.
Jak důležitá pro vás byla
brankářka Petra Šmardová?
Šmarda výborně odchytala celý
turnaj, důležité zápasy. I ve svém věku je v nejlepší formě. Všichni
soupeři si na ní vylámali zuby. Táhla nás s Kačkou Mrázovou, jako novým
kapitánem, a byl z toho skvělý tým.