Bylo složité, ale správné, střídat dva gólmany, myslí si Petr Hrachovina

Bylo složité, ale správné, střídat dva gólmany, myslí si Petr Hrachovina

O gólmanech se říká, že jsou to samotáři a podívíni. To však neplatí o brankáři veteránských mistrů světa Petru Hrachovinovi, který je veselá kopa a v kabině byl spolu se svým brankářským kolegou Pavlem Pavlíčkem středem pozornosti. I když jednou věcí se týmovému standardu přece jen vymykal. Na turnaji, ve kterém šlo zejména o zábavu, dodržoval životosprávu více než ostatní a také spát chodil o něco dříve. Nebylo to ovšem tím, že by se bránil společenskému životu, ale šlo vidět, jak je koncentrován na to, aby druhý den mohl podat maximální výkon. A vyplatilo se, v brance působil o mnoho jistěším dojmem než jeho parťák Pavlíček a tým se na něj mohl v těch nejtěžších momentech spolehnout. Přesně to vystihl David Balázs, který na střídačce pronesl: "Chlapi, já vám říkám - Co Hrášek vidí, to má!" A opravdu. Když nepočítáme zápas s Autrálií, kde ho spoluhráči nechali trošku vykoupat, pustil na turnaji jediný gól až v samotném finále.

Jaké to bylo naskakovat do rozjetého finále za nerozhodnutého stavu?

Celý turnaj jsem naskakoval jako druhý a kromě zápasu s Austrálií a Anglií to bylo vždy za stavu, kdy ten zápas nebyl zdaleka rozhodnutý. Bylo to sice trošku těžší, ale kluci mi pomohli a já myslím, že jsem jim to vrátil. Finálový zápas byl samozřejmě napínavý až do konce, ale vyšlo to.

V zápase s Austrálií jste trochu doplatil právě na to, že jste pravidelně naskakoval až do druhé půle. Tam vás kluci za již rozhodnutého stavu nechali na holičkách. Bylo to hodně těžké?

Samozřejmě, že když člověk nepustí gól proti Švýcarům, Anglii a Itálii, tak si říká, že Austrálie je nejslabší soupeř. Ale pro mě to v té druhé půlce byl možná nejtěžší soupeř. Chtěli jsme Australanům udělat radost a nechali jsme je dát dva góly. Já už jsem z toho takovou radost sice neměl, trochu mě to mrzelo, ale vynahradil jsem si to tou další nulou proti Francouzům. 

Chápu to správně, že turnaj se hraje pro zábavu, na statistikách vůbec nezáleží, ale přesto člověka zamrzí, když si je takto pokazí?

Přesně tak. Mohl jsem odchytat celý turnaj pouze s jedním gólem ve finále proti Itálii, ale co se dá dělat. Už to vrátit nejde. Důležitý je celkový výsledek a my jsme vyhráli. Dva góly s Austrálií už jsem hodil za hlavu a semifinále a finále jsem si vychutnal plnými doušky.

Gólmani jsou zvyklí, že mají zápas ve svých rukou, pokud zrovna v daný den nevyhoří a nemusí střídat. Jak jste se vyrovnával s tím, že tady se pravidelně střídali dva brankáři v půlce zápasu bez ohledu na výsledek? 

Musím říct, že už mě na začátku překvapilo, že trenér nastolil tuto strategii se dvěma gólmany. Je to můj pátý veterásnký turnaj a nikdy jsem to nezažil. Vždycky byla daná jednička a dvojka předem. Překvapilo mě to, ale na druhou stranu ta strategie byla asi správná. Pamatuji si turnaj ve Francii, kde jsem byl jako jednička a moc jsme se s druhým gólmanem nestřídali. Pak přišlo finále a já jsem měl úplně vybité baterky. Bylo to sice pro mě těžší do každého zápasu naskakovat jako druhý, ale nějak jsem se s tím srovnal a tahle strategie vyšla. 

Jak to vypadá s vaší inline hokejovou kariérou? Plánujete ještě v další sezóně někde chytat?

Loni jsem byl ve Zlíně a jelikož hraju ještě lední hokej v Boskovicích, kde se hraje první liga v inlinu, tak mě oslovili, jestli bych do toho nešel s nima a nezkusili jsme postoupit. Takže jsme se do toho s Petrem Veselým vrhli a zatím se nám daří. Dneska mi psal, že jsme dvakrát vyhráli, takže v té naší skupině východ máme sedm výher z osmi zápasů. Kráčíme k tomu, co jsme si předsevzali - že zkusíme tu baráž a zkusíme postoupit do extraligy. Takže inline hraju dále a má na tom podíl i tohle mistrovství. V Boskovicích jsem do toho šel i z toho důvodu, abych byl ve formě, protože jsem tady chtěl přijet a hrát v tom týmu důstojnou roli. Ono je totiž velice těžké přijet a hned z fleku chytat ostré zápasy. Inline hraji a doufám, že ještě dlouho hrát budu.

Myslíte už na příští Mistrovství světa?

Pokud budu nominovaný a pokud budu vědět, že tomu týmu mám co dát, tak určitě pojedu. Protože parta je tady vždycky výborná a jakékoliv turnaje za reprezentaci jsem vždycky hrál velice rád a vážil jsem si toho, že je můžu hrát.